Spirituální psychologie

Spirituální psychologie je nauka o spolupráci všech částí duše. Jejím cílem je žít spokojený a naplněný život. Je důležité být schopný vidět a utvářet svůj život v rámci větších celků, znát jeho naplnění a smysl nejen v souvislosti s individuálním prospěchem, ale v souladu se společností a celým vesmírem.

Spirituální psychologie je vědomí, že všichni lidi kolem jsou částí jedné duše. Každý je kousek jednoho celku a proto, jestli se s někým neshodne, se může podívat do sebe, proč ho tento člověk (tento princip) tolik vytáčí.

Lze tomuto člověku poděkovat za to, že člověka na tuto část upozornil. Každý může poděkovat člověku, který ho naopak upozornil na něco, co mu udělalo dobře, co mu pomohlo si vzpomenout na jeho potenciál.

Spirituální vhled všem dovoluje pronikat za hranice známého světa a dodává všem odvahu vytvářet nový svět, nové struktury a myšlenky. Mít odvahu jít cestami, které (ještě) nejsou uznávány. Dává lidem možnost spontánního jednání, myšlení a komunikace.

Co je spirituální psychologie?

Spirituální psychologie, jak už název napovídá, je směsicí spirituality a psychologie a zabývá se tím, jak mysl ovlivňuje duchovní vývoj (a naopak).

Spirituální psychologie se někdy označuje jako transpersonální psychologie, protože přesahuje osobní rovinu a zasahuje do metafyziky. Mezi témata, která duchovní psychologie často zkoumá, patří:

  • duševní, emocionální nebo fyzické trauma a duchovní uzdravení
  • fenomén ztráty duše
  • sjednocení mysli a srdce
  • objevování vlastního duchovního poslání
  • pochopení smyslu života
  • uvolnění zablokované energie
  • zpracování základních zranění
  • práce s vnitřním dítětem a práce se stínem
  • průchod temnou nocí duše
  • získání přístupu ke své pravé přirozenosti
  • … a tak dále

Existuje neomezené množství témat, která duchovní psychologie zkoumá a může člověku pomoci prohloubit jeho zkušenosti – vše záleží na tom, jaké jsou jeho aktuální potřeby.

Co dělají spirituální psychologové

Spirituální psychologové jsou psychologové, kteří do svého výzkumu nebo klinické praxe vnášejí spiritualitu. Mohou provádět psychoterapii buď jako soukromí lékaři, nebo jako zaměstnanci organizací s jednotlivci nebo ve skupinách. Mohou se také podílet na výzkumu souvisejícím se spiritualitou, například jak náboženské přesvědčení ovlivňuje duševní zdraví nebo jak modlitba ovlivňuje pozitivní výsledky u pacientů s rakovinou.

Tito psychologové mohou také pracovat s lidmi, kteří trpí úzkostí, depresí, závislostí nebo jinými problémy s duševním zdravím. Mohou také pracovat s lidmi, kteří hledají způsoby, jak zlepšit své vztahy s ostatními.

Spirituální psychologové se zajímají o duchovní složky života člověka, včetně přesvědčení, víry a praktik, které jsou pro klienta důležité. Odborníci zabývající se duchovní psychologií se mohou zajímat také o to, jak náboženské nebo duchovní přesvědčení člověka ovlivňuje jeho vztahy a pohled na svět. Mohou využívat psychologické principy, aby klientům pomohli prozkoumat jejich duchovní přesvědčení, spojit se s jejich emocemi a zlepšit jejich tělesnou a duševní pohodu.

Zájemci o spirituální psychologii mohou také zkoumat, jak lze náboženství využít k tomu, aby lidem pomohlo vyrovnat se se stresem nebo traumatem. Duchovní psychologové mohou pracovat s pacienty, kteří v dětství zažili například zneužívání nebo násilí, a pomáhat jim naučit se, jak se z těchto zážitků uzdravit.

Další přístupy

Spirituální psychologie je odvětví psychologie, které se zaměřuje na studium lidské spirituality a jejího vztahu k duševnímu zdraví. Několik psychologických přístupů se zabývá úlohou transcendentních zážitků při růstu a uzdravování.

Mezi další přístupy patří např:

  • transpersonální psychologie, která se zaměřuje na duchovní rozvoj a další transcendentní zkušenosti
  • existenciální psychologie, která se zaměřuje na individuální hledání smyslu
  • humanistická psychologie, která zdůrazňuje potenciál jedince k seberealizaci

Mnoho definic spirituality se zaměřuje na víru v nějakou vyšší moc nebo sílu, která může lidem pomoci najít smysl života navzdory jejich utrpení nebo zmatku. Jiné definice se zaměřují na hluboké porozumění a spojení člověka s okolním světem.

Formy psychologie, které čerpají z náboženské víry nebo praxe a transcendentních zážitků, se snaží pochopit chování, duševní zdraví a možnosti uzdravení z alternativní perspektivy.

Vztah duševního zdraví k víře a účelu usměrňuje možnosti poskytování péče

Spirituální psychologie je forma poradenství, která hledá duchovní rozměr problémů duševního zdraví. Jedná se o způsob chápání lidského utrpení z pohledu transcendentních pravd. Jedná se o věčné principy, které člověka vedou po léčebné cestě sebepoznání.

Naučí-li se někdo žít v souladu s těmito principy, může začít léčit svá vlastní zranění i zranění svého okolí – a vytvořit tak větší soucit se sebou samými i s ostatními.

4 způsoby, jak vnést spirituální psychologii do svého života

Aby lidé mohli jít cestou rovnováhy, musí do svého života vnést duchovní psychologii. To se nedá obejít. Příliš mnoho jedné cesty může v životě snadno způsobit spoušť. Aby člověk našel radost, vnitřní mír, lásku a svobodu, které hledá, potřebuje obě cesty.

Kde ale začít?

Zde je několik nápadů:

1. Zařazení práce se stíny do svých duchovních praktik

Zkoumání svého stínového já je zásadní. Když člověk používá spiritualitu k tomu, aby se vyhnul konfrontaci se svou bolestí a temnotou, vede to k problémům, jako je slepá víra, ztráta rozlišování, skupinové myšlení, duchovní narcismus, mentalita „my vs. oni“, velikášství…

Člověk by měl začít tím, že se sám sebe zeptá: „Jakým způsobem mohu tuto praxi používat, abych se něčemu vyhnul nebo něco v sobě otupil?“. Je dobré prozkoumat své skryté motivy. Lze také požádat důvěryhodného přítele, milovaného člověka nebo duchovního rádce o upřímný příspěvek.

2. Neustále se ptát „proč?“

Ptát se „proč?“ je jednoduchá, až příliš jednoduchá otázka, ale pomáhá lidem proniknout jakoukoli iluzí nebo klamem na naší cestě. Otázku „proč?“ lze použít téměř v každém prostředí. Dá se například zeptat: „Proč věnuji tolik času této duchovní praxi?“. „Proč si zoufale přeji pociťovat blaženost?“. „Proč se takhle oblékám?“ „Proč chci zkoumat tuto část svého já?“.

Zvyk ptát se „proč?“ je praxí duchovního rozlišování – něčím, co musí každý vnést jak do psychologické, tak do duchovní oblasti.

3. Vybudovat si vztah se svým vnitřním dítětem

Vnitřní dítě hraje v životě každého velkou roli – je to ta část člověka, která se cítí zranitelná, zvědavá a obdivuje existenci. Pokud však má někdo zraněné vnitřní dítě, je velmi snadné (a prakticky zaručené), že bude používat spiritualitu, abyste se pokusil otupit svou bolest.

Duchovní obcházení je často důsledkem opuštěného vnitřního dítěte, které věří, že kdyby jen mohlo být „dostatečně dokonalé“, všechno by bylo „blažené“.

Existuje také temnější stránka vnitřního dítěte: arogantní odmítání vidět život, druhé a sebe sama jasně, protože „Bůh/Duchovní průvodci/Vyšší já říká, že jsem výjimečný/intuitivně správný/empatický“. U lidí s těžce zraněným vnitřním dítětem může být spiritualita ve skutečnosti použita k upevnění sebe sama ve statickém, dogmatickém, svatějším než ty, černobílém způsobu života.

4. Ke každé duchovní praxi připojit psychologickou praxi

Chce-li někdo vytvořit rovnováhu, měl by zhodnotit svou současnou cestu. Třeba si vezme list papíru a rozdělí ho na dvě části. Na jednu stranu napíše všechny duchovní praxe, kterým se věnuje. Na druhou si napíše všechny psychologické praxe, kterým se věnuje. Čeho má více: duchovních nebo psychologických praktik? Toto cvičení je jednoduchý způsob, jak zjistit, které straně dává přednost před tou druhou.

Například na duchovní stranu lze napsat: meditace, jóga, vizualizace a reiki. Ale na druhé straně lze mít pouze psaní deníku. Zde je vidět, že by člověk potřeboval do svého života zařadit více psychologických praktik.

Pro více nápadů, jak do svého života vnést psychologický rozvoj, se lze podívat na následující příklady:

  • práce s archetypy (nebo práce s částmi)
  • změna negativních vzorců myšlení
  • zkoumání základních přesvědčení
  • NLP (neurolingvistické programování)
  • osobnostní nástroje, jako je enneagram a test podvědomí
  • učení se sebelásce a praktikám péče o sebe

Existuje mnoho dalších, ale tento seznam poskytuje jen užitečný začátek.