Filosofie zdraví a nemoci: Vaše tělo věří všemu, co mu říkáte
S každou nemocí se nám tělo pokouší připomenout, aby jsme se měli více rádi a dali si povolení žít tak, jak si sami vybereme a zasloužíme. Někdy musíme opustit určité věci jednoduše proto, že jsou příliš škodlivé nebo bolestivé. Zdá se, že náš organismus má ohromnou regenerační schopnost a nekonečnou trpělivost s naší lhostejností k vlastnímu zdraví.
Naše tělo i duše vždy vědí, co dělat, aby se uzdravily. Jedinou věc, kterou potřebujeme, abychom dokázali sami sebe přivést k rovnováze a zdraví je naše srdce, otevřené pro všechno, co je pro nás růstové, a odhodlané rozloučit se s věcmi, které nejsou přínosné pro naše bytí.
Ve své práci propojuji využití naturopatické medicíny s individuálním a rodinným psychologickým poradenstvím, čímž vám prináším příležitost celostního poradenství, které v sobě zastřešuje v českém a slovenském zdravotnictví tradičně oddělované pojmy fyzického, emočního, duševního a rodinného zdraví.
Způsob mé pomoci vychází z vaší aktuální potřeby, která je vždy vsazená do porozumění vašemu celoživotního příběhu a je v souladu se sebeuzdravujícími silami vašeho těla a duše.
Cílem psychologického i naturopatického poradenství je prozkoumat možnosti, jak využít sebeobnovující schopnosti vašeho těla na zvýšení vaší životní vitality, zvládání stresu, úzkostí, depresí či chronické únavy, ale taktéž na prevenci a léčbu akutních i chronických onemocnění.
Naturopatie není jedním z dalších směrů „alternatívního léčitelství“; je plnohodnotným integrativním medicínským oborem využívajícím to nejlepší z přírodní a konvenční medicíny.
Jejím hlavním nástrojem je léčivá síla přírody a zdravé stravy, vrozená schopnost lidského těla chránit a obnovovat svou vnitřní rovnováhu, a v neposlední řade síla vědomého záměru člověka, která je jednou z nejmocnějších sil na naší planetě. Věnovat něčemu pozornost je ta nejmocnější věc, jaká existuje, a každé léčení musí začít zaměřením pozornosti správným směrem.
Hlavní příčinou našeho prvenství v mnohých civilizačních onemocněních není stav našeho zdravotnictví, ale přesměrování pozornosti lidí z předcházení nemocem a udržení zdraví na jejich léčbu, a tedy posilování víry, že své zdraví nemáme pod kontrolou.
Nejhlubší krize, které dnešní medicínská věda musí čelit je neúspěch jednoho z největších vědeckých projektů v historii: rozluštění lidského genomu. Doufalo se, že rozluštění kompletní genetické informace člověka konečně odhalí skutečnou příčinu všech nemocí – poškozené geny zděděné od rodičů.
Neschopnost identifikovat genetické předispozice běžných chronických nemocí ukázala, že poznání plného genomu člověka má ve skutečnosti pramalý význam pro lidské zdraví. Běžnou představou bylo, že geny kontrolují naši biologii. Ve skutečnosti žádný gen nedokáže kontrolovat sám sebe ani rozhodnout, jestli a kdy se stane aktivním.
K expresi genů (vyjádření genetické informace) dochází podnětem z prostředí a naším vnímání tohoto prostředí – co si z tohoto prostředí skutečne bereme a jak ho interpretujeme. Podle jednoho z největších evolučních biologů současnosti Bruce Liptona, všechno, co potřebujeme k přepsání svého genetického dědictví, biochemie svého těla a k znemožnění nemocí je změna našeho vnímání.
Tento přístup místo toho, aby nás dělal oběťmi našeho genetického dědičství a následně i neefektivní léčby, předává velkou část kontroly do našich rukou protože říká, že to, co si z našeho prostředí vybíráme (včetně stresových faktorů, kvality naší stravy, práce a vztahů) a způsob, jakým věříme, že náš život musí vypadat, jsou klíčové pro naše zdraví.
Většina současných civilizačních nemocí včetně onkologických onemocnění, inzulinové rezistence a obezity je metabolickými poruchami vyvýjejícími se v průběhu mnoha let chronickým zneužíváním našeho těla a mysli navzdory jejich ohromné frustrační toleranci a odolnosti. 95% všech případů rakoviny nemá žádnou genetickou spojitost, a pro zbylých 5% je potřebné, aby rakovinné geny byly aktivovány signálem z prostředí.
Konvenční vírou stále je, že k mutacím genů vedoucím k onemocněním dochází náhodně, že nad nimi nemáme žádnou kontrolu. Jedním z nejvýznamnějších poznatků současné molekulární genetiky je, že mutace našich genů jsou ve skutečnosti vysoce adaptivní a kontrolované prostředím.
Naše vnímání prostředí nejenom kontroluje a aktivuje geny, ale dokáže je i přepsat vyvoláním mutací, když míra stresových faktorů v prostředí přesáhne kapacitu je zvládnout.
Člověk, aby přežil, má schopnost modifikovat své genetické vybavení, aby líp odpovídalo tomu, co vnímá ve svém prostředí. Naše vnímání ovlivňuje selektivní vyjádření těch genů, které nám umožní přežít v prostředí, ve kterém věříme, že žijeme.
Naše vnímání prostředí totiž může nebo nemusí odpovídat skutečnosti. Stejný životní kontext může být různými lidmi vnímán velmi odlišně. Naše tělo zrcadlí přesně to, co vnímá ve svém prostředí. To, jestli vnímáme svět jako toxické nebo naopak harmonické místo pro život ovlivňuje to, kým se nakonec staneme. Naše tělo věří každému slovu, které říkáme.
Jestli budeme věřit, že naše práce je dostatečně stresová, naše ovzduší toxické, vztahy destruktivní a naše ekonomická situace dostatečně špatná, abychom si nemohli dovolit kvalitní stravu a zdravější životní styl, a zůstaneme přesvědčení, že nic z toho nejde změnit, naše tělo těmto hrozbám nakonec uvěří. Přepne se do režimu boje o přežití pomocí hypofýzo-adrenální aktivace, která automaticky vyřadí růstové mechanismy a zablokuje imunitní systém vyžadující zbytečně mnoho energie.
My všichni máme možnost přepsat naši genetickou informaci a změnit cokoliv v našem těle. Ve skutečnosti jsme sem ale všichni přisli s dostatečním množstvím dokonale fungujících genů, abychom měli spokojený a zdravý život, a nemuseli nic přepisovat.
Přepisování vlastních genů totiž není něco, co by nám šlo moc dobře. Této schopnosti většinou využíváme v negativním smyslu změnou perfektně fungujícího těla na tělo nemocné, přičemž na ni lehko zapomínáme při procesu uzdravování.
Člověk se řídí dvěma základními životními programy, které jsou vzájemně neslučitelné. První skupina programů patří do kategorie růstu a reprodukce, a druhá do kategorie ochrany a přežití. Každá buňka může vykonávat dva pohyby: pohybovat se směrem k živinám a pozitivním signálům, nebo se pohybovat směrem od toxinů a škodlivých podnětů.
Žádná buňka našeho těla nemůže vykonávat oba pohyby najednou; nemůže současně růst i bojovat o přežití. Stejně tak musí člověk v každém prostředí udělat rozhodnutí, jestli zvolí růstový program nebo program přežití.
Těmto dvěma programům odpovídají i dva hlavní systémy našeho těla: adrenální systém, který je zodpovědný za ochranu organismu před vnějším stresem a vnímaným nebezpečím; a imunitní systém, který je zodpovědný za udržení vnitřní rovnováhy organismu, a je automaticky blokován během adrenální aktivace a boje o život.
Když je tělo v programu stresové reakce a boje o život, přestává růst a regenerovat se. Čím víc ochrany před prostředím si myslíme, že potřebujeme, tím víc blokujeme naše růstové mechanismy, funkce mozgu a imunitního systému.
Naše tělo není nikdy geneticky předprogramováno na určitou nemoc. Je naopak geneticky naprogramováno na regeneraci, kterou umožníme odstraněním překážek změnami ve svém životním stylu, stravovacích návycích a vztazích, a přesměrováním své pozornosti na růstové aspekty ve svém životním prostředí.
Buňky našeho těla potřebují dýchat, jíst, pít a vylučovat odpadní látky. Tím, že naším buňkám zajistíme správné okysličení, kvalitní výživu a dostatek tekutin, a obnovíme jejich čistící schopnost, odstraníme většinu nemocí ze svého života.
Léčebný proces je u každého člověka jedinečný, a podléhá vlastním zákonitostem, kterých porozumění často vyžaduje velkou trpělivost.
Cílem není jenom vyřešit váš aktuální problém nebo eliminovat symptomy, ale odstranit všechny okolnosti, které blokují cestu k vašemu celkovému uzdravení. Taková cesta může být zdlouhavá, nemusí být vždy jednosměrná, a na vaší straně bude vyžadovat i značnou časovou investici. Jestli však vytrváte, povede vás k také kvalitě života, pro kterou jste se rozhodli.
Každá nemoc se nám snaží sdělit, co v našem myslení, prožívání, jednání nebo nejbližších vztazích není v harmonii s tím, co je prospěšné pro náš život.
Uzdravení neznamená jednoduše návrat do situace, ve které jste byli před onemocněním; znamená přeprogramovat naše tělo a mysl tím, že se naučíme akceptovat to, co je, a co není přínosné pro naše bytí. Kde jsou nutné změny našeho systému životních přesvědčení, a kde jsme dosáhli naše duševní a fyzické limity.
Uvědomit si, co se nám nemoc snaží sdělit a udělat změny, které povedou k lepší kvalitě života nevyžaduje téměř žádný čas – dějí se okamžitě. Ve chvíli, kdy změníme naše vnímání, měníme chemii našeho těla. Skutečný proces léčby se týká naší připravenosti opustit důvody, které náš současný zdravotní stav umožňují.
Mnoho pacientů trpících na závažné chronické nemoci přichází s tím, že hledání významu jejich utrpení dávno ztratilo svůj smysl. Často se stává, že příčiny onemocnění v podobě, v jaké je toužíme najít neexistují nebo i navzdory jejich porozumění k uzdravení nedochází.
Význam onemocnění málokdy přináší nemoc sama, dáváme jí ho my naším postojem k tomu, co nás její přítomnost může naučit. Jejím smyslem je vždy přivést určitý druh rovnováhy do našeho bytí a zlepšit kvalitu života, ke kterým by jsme jinou cestou nedošli. Neexistuje žádná nemoc, která by nevedla k životním lekcím užitečným pro náš další růst.
Od bežné medicíny odlišuje Naturopatii pozitivní hodnocení příznaků jako cenného ukazatele chybějících nebo naopak nadbytečných témat ve vašem životě. Její součástí je také víra, že nemoci a symptomy není možné jednoduše ze života odstranit; je možné je pouze transformovat v novou kvalitu v našem životě.
V případe psychosomatických nemocí potlačení určitých problémů do podvědomí a jejich projevení v podobě tělesných příznaků vyžaduje méně energie, než čelit danému problému na vědomé rovině. Uzdravení proto vyžaduje přivést tuto energii zpět ve formě uvědomění, které povede k proměně fyzických symptomů na nové poznání o nás samých, a k posunu na naší životní cestě.
Víc než vědět, jakou nemoc daný člověk má, je pro mě důležitější vědět, jaký člověk má danou nemoc. Fyzické tělo samo o sobě není schopné vytvořit žádnou nemoc, není schopné vytvořit samo o sobě vlastně vůbec nic. Častým nepochopením psychosomatické medicíny je to, že hlavní příčinou nemocí je psychika, emoce nebo stres.
Má cesta k přírodní medicíne směřovala od psychologie a poznání, že porozumění psychologickým příčinám nemoci zdaleka nestačí. Propojení těla a psychiky je důležité chápat jako obojsměrné. Za posledních 70 let jsme vypustili do prostředí tisíce nových chemických sloučenin, proměnili naše ovzduší a vody na toxické, a nenávratně narušili rovnováhu přirozených ekosystémů.
Pro naše celostní zdraví nestačí jenom pochopit, jak emoční nerovnováha ovlivňuje naše tělo, ale i jak fyziologické a biochemické nerovnováhy v našem těle v důsledku vnější toxicity zvyšují sklon k chronickým onemocněním. Proces péče o tělo i duši člověka pravděpodobně nikdy v historii lidstva nevyžadoval celostnější přístup.
Publikováno: 23. 1. 2021
Dlouhodobě se zabýváme tvorbou kvalitních článků, receptů a užitečných návodů. Klademe si za cíl srozumitelnost, poutavost a co největší přínos čtenáři. Naše návody a recepty jsou inspirací pro všechny, kdo chtějí žít zdravě a zároveň poznat svůj vnitřní svět i svět kolem sebe.
Více
