Rakovina – poslední pokus těla o přežití v nemocném prostředí

My všichni máme možnost přepsat naši genetickou informaci jakýmkoliv směrem a změnit cokoliv v našem těle. To, jestli vnímáme svět jako toxické nebo naopak harmonické místo pro život, a co z tohoto světa skutečně vpouštíme do naší mysli a těla, ovlivňuje to, jaké životní prostředí vytvoříme i buňkám v našem těle.

K přepisování genů a mutací buněk vlivem prostředí pak dochází vždy, když je to jediný způsob, jakým dokážou v našem těle přežít. Ve skutečnosti však většina z nás přišla na svět s dostatečným množstvím dokonale fungujících genů, abychom měli spokojený a zdravý život, a nemuseli nic přepisovat.

Devastující zpráva „máte rakovinu“ patří mezi nejvíce obávané fráze, které pacienti uslyší během svého života. Spouští daleko komplexnější a emotivnější reakci než jakákoliv jiná diagnóza, a to přesto, že třeba kardiovaskulární onemocnění si každoročně vyžádají několikanásobně víc životů.

Sdělení onkologické diagnózy přináší pocity strachu, paniky, hněvu, bezmoci a zmatení a zanechává člověka šokovaného a ohromeného. Více než samotného onemocnění se však pacienti bojí léčby a její následků pro kvalitu svého života.       

Je mutace našich genů náhodná událost kontrolovaná geneticky nebo vysoce adaptivní a inteligentní odpověď organismu na své prostředí?

Hlavní příčinou strachu z onkologické diagnózy je na jedné straně příliš mnoho informací dělajících z rakoviny sebenaplňující se proroctví, na straně druhé nedostatek skutečného porozumění nemoci. 

Společným znakem všech typů rakoviny je, že se projevují nekontrolovatelným dělením zhoubných buněk, případně šířením do dalších částí těla, to znamená, že ztratily schopnost ukončit svůj buněčný cyklus a zaniknout přirozeným způsobem.

Tento proces je často vnímán jako náhodná a spontánní událost, která se člověku stane přes noc, nebo kterou člověk jednoduše zdědí. Ve skutečnosti vysílá tělo v podobě nekontrolovatelného dělení buněk jenom ultimátní signál toho, že nemá příznivé podmínky pro život a potřebuje zásadní přestavbu svého vnitřního prostředí. 

Ve chvíli, kdy ho tělo potřebuje nejvíc, se člověk vzdává jakékoliv kontroly nad svým tělem a zodpovědnosti za vlastní zdraví, a předává svůj život výlučně do rukou lékařů.

Navzdory tomu, že 95% všech případů rakoviny nemá žádnou genetickou spojitost, a pro zbylých 5% je potřebné, aby rakovinové geny byly aktivovány signálem z prostředí, konvenční vírou stále je, že k mutacím genů dochází náhodně, a že nad nimi nemáme žádnou kontrolu. Jednou z nejhlubších krizí, které medicínská věda dosuď čelila bylo selhání projektu lidského genomu.

Nepovedlo se totiž najít specifické geny zodpovědné za většinu nemocí, a potvrdit tak víru, že geny kontrolují naši biologii. Ve skutečnosti žádný gen nedokáže kontrolovat sám sebe, ani nemůže být „předem naprogramovaný“, aby se projevil v určitém období života.

Jedním z nejnovějších závěrů molekulární genetiky je, že mozkem buňky není její jádro, a tedy dědičná informace, jak se dlouho předpokládalo, ale membrána buňky vpouštějící dovnitř jenom ty signály z prostředí, pro které má komplementární struktury ve svém vnitrobuněčném prostředí.

Naše DNA tvoří přibližně jenom polovinu obsahu našich chromozomů; druhou polovinu tvoří tzv. regulační bílkoviny, které sehrávají v našem životě stejně důležitou roli jako geny. Hlavní úlohou těchto regulačních bílkovin je odpovídat na signály z prostředí a aktivizovat nebo odkódovat příslušnou genetickou informaci.

Znamená to, že to nejsou geny, ale prostředí, a co si z něho vybíráme, co kontroluje naše zdraví. V případě, že tělo nemá dostatek nebo odpovídající bílkovinové struktury, aby reagovalo na podněty z prostředí (kterými může být chemická zátěž, ale i negativní emoční zážitky), nebo míra těchto podnětů přesáhne kapacitu buněk reagovat, může dojít k mutaci existujících genů.  

Tento přístup místo toho, aby nás dělal oběťmi našeho genetického dědictví, předává velkou část kontroly do našich rukou. To, co si z našeho prostředí vybíráme (včetně stresových faktorů, kvality stravování, práce a vztahů) a způsob, jakým věříme, že náš život musí vypadat, jsou klíčové pro naše zdraví.

Ortodoxní onkologie nahlíží na rakovinu jako na nemoc, jejíž příčina leží v jádru buňky, a v jejím genetickém „předprogramování“ k mutaci. Rakovina je cizím nepřítelem, který nepřináší člověku žádný významný odkaz o kvalitě jeho života, a kterého  je potřebné co nejdříve otrávit, ozářit nebo vyřezat.

Podle celostní medicíny anebo naturopatie není žádná rakovina vrozená, náhodná, bezdůvodná ani nevysvětlitelná, a mutace našich genů jsou vysoce adaptivní a kontrolované prostředím. Jestliže mutaci chápeme jako spoušť rakovinotvorného procesu v těle, potom tahle spoušť musela být zmáčknutá určitým vnějším faktorem. 

Naše vnímání prostředí nejenom kontroluje a aktivuje geny, ale dokáže je i přepsat vyvoláním mutací, když míra stresových faktorů přesáhne kapacitu jejích zvládání. Podle naturopatie rakovinové buňky nejsou cizím nepřítelem; jsou vlastními buňkami těla, které se ocitli v životu nepřátelském prostředí, a aby přežili, museli se začít vyvíjet abnormálně. Rakovina není nemocí; je symptomem nemocného prostředí. 

Jestliže přeneseme nezdravé buňky z atrofující svaloviny do zdravého prostředí, vyvíjí se dál normálně. Když ale přeneseme zdravé buňky zpátky do nezdravého prostředí nebo je vystavíme nadměrnému stresu, začnou se vyvíjet abnormálně, protože je to jediný způsob, jak můžou v nezdravé tkáni přežít. 

Pokud tedy změníme stav vnitřního a vnějšího prostředí z nezdravého na zdravé, a člověk má dostatečně silnou imunitu na regeneraci poškozených tkání a orgánů, může se rakovinová buňka proměnit zpět v normální buňku. 

Rakovinové buňky jsou nápadně podobné embryonálním kmenovým buňkám. Embryonální kmenová buňka je pluripotentní kmenová buňka, která se může vyvinout v jakoukoliv buňku přítomnou v dospělém těle. To, v jakou buňku se promění, závisí od signálů, které přijímá od svého prostředí.

Podobným způsobem komunikují se svým prostředím i rakovinové buňky, kdy během různých stádií vývoje nádoru přijímají signály z prostředí, které vedou k jejich proměně a metastazování. Nedávná studie z NorthWestern University potvrdila, že je možné nejenom zastavit nekontrolovatelné dělení melanomové buňky, ale i proměnit ji zpět v zdravou buňku, když změníme její prostředí.

Studie spočívala v přenesení lidské metastazované melanomové buňky do zdravého prostředí embryonálních kmenových buněk, následkem čeho došlo k jejích proměně v normální kožní buňky. Poukázala tak přímo na skutečnost, že rakovina je především symptomem nemocného prostředí, a když uzdravíme signály, které rakovinová buňka přijímá ze svého okolí, může dojít k obnovení jejího zdravého buněčného cyklu.

Integrovaná onkologie: multidisciplinární přístup k léčbě rakoviny  

Svým celostním a empiricky založeným přístupem k léčbě rakoviny bych ráda vymezila svou práci vůči vysoce negativistickému, odmítavému až paranoidnímu přístupu některých alternativních terapií ke klasické onkologické léčbě.

Takový postoj vede nejenom ještě k většímu odcizení obou oborů a deformaci obrazu přírodní medicíny v očích lidí i odborníků, ale přispívá ještě k větší zmatenosti a bezmoci pacientů, kteří musí volit menší zlo: toxickou léčbu s rizikem vedlejších malignit a jistotou zničené kvality života, nebo neověřenou alternativní terapii, která často v posledních stádiích nemoci nemusí mít dostatek času, aby zafungovala.

Představa, že pacienti musí volit výlučně jednu z těchto cest, je nejenom sama osobě ohrožuje na životě, ale místo toho, aby maximalizovala jejich šance na přežití využitím toho nejlepšího ze všech oborů, šance na jejich přežití minimalizuje. 

Každá přírodní terapie, která prohlašuje chemoterapii za neúčinnou nebo dokonce více škodlivou, než je samotná rakovina, sdílí s klasickou medicínou stejné redukující a černobílé vidění.

Chemoterapie v posledním stádiu rakoviny nejenom zachránila život několika mým blízkých lidem včetně mého životního partnera, ale umožnila nově nabytý čas věnovat přírodním terapiím, proměně stravy, meditacím a cvičením, které vedli k úplnému uzdravení a zabránili návratu onemocnění.

Svou filosofií přínosu neuropatické medicíny v léčbě rakoviny, která se formovala studiem několika různých oborů a je inspirovaná směrem Integrované onkologie v zahraničí, bych ráda poukázala na to, že přírodní medicína a klasická onkologická léčba jsou nejenom slučitelné, ale podle nejnovějších vědeckých poznatků právě jejich propojením dochází k maximalizaci efektivity léčby.

Rakovina je systemickou funkční poruchou spočívající v metabolických abnormalitách. Ke svému vzniku potřebuje nejenom dlouhodobé, systemické a vzájemně kompatibilní změny ve vnitřním a vnějším prostředí, ale i mnohočetné mechanismy přežití ve vysoce inteligentním těle člověka. Léčba pacienta by měla být stejně tak vytrvalá, systemická a multidisciplinární, a umožňovať člověku zapojit různorodé mechanismy přežití.

Konvenční léčba rakoviny spočívá v chirurgickém odstranění nádoru nebo postiženého tkaniva, přičemž následnou chemoterapií a radioterapií se snaží odstranit zbylé rakovinové buňky.

Tato léčba, i v případě, že dojde k záchraně života, nijak neovlivňuje pozadí nemoci. Když člověka s „odstraněnou rakovinou“ vrátíme do stejného prostředí, které rakovinu vytvořilo, velmi pravděpodobně se bude procesem karcinogeneze bránit znovu a s větší silou. 

V tomto okamžiku může nastoupit naturopatie, která převezme péči o další dimenze života pacienta. Stejně tak, jak rakovinové buňky využívají mnohočetné mechanismy k přežití, je cílem naturopatie zapojit mnohočetné mechanismy přežití i u pacienta prostřednictvím využití  různorodých terapií týkajících se odlišných životních dimenzí člověka. 

Vzdělávání pacientů o tom, co se během karcinogeneze v jejich tělech děje, a jakým způsobem a na jakých rovinách můžou na tento proces odpovědět, je navíc často tou nejsilnější terapeutickou intervencí, kterou je možné nabídnout. 

V zahraničí je celostní medicína neboli naturopatie součástí ještě vyššího směru, takzvané Integrované Onkologie. Integrovaná onkologie je specifický obor, který využívá klinicky průkaznou celostní léčbu rakoviny propojující stěžejní klasickou onkologickou terapii s celou řadou dalších podpůrných intervencí jako je naturopatie, nutriční medicína, psychoonkologie a psychoterapie, neuroimunologie, rehabilitace, atd.

Jejím cílem je vytvořit ucelený a individualizovaný léčebný plán, který se zaměřuje na celkovou životní situaci každého pacienta, čímž nejenom zvyšuje šance na jeho přežití, ale zlepšuje i kvalitu jeho života a vyhlídky na dlouhodobé zdraví.    

V naturopatii je důležité, aby onkologické onemocnění nebylo rozpoznáno jako izolovaná nemoc, ale jako spektrum metabolických poruch, které spojuje společné chování rakovinových buněk, a které se může u různých pacientů projevovat odlišnými způsoby. 

Rakovinové buňky odlišuje od zdravých jejich schopnost takové proměny vnitřního a vnějšího prostředí, která jim umožní přežít i navzdory vysoce inteligentnímu imunitnímu systému člověka.

Porozumění tomuto jedinečnému chování rakovinových buněk je pro naturopatii klíčové, protože umožňuje adresovat jejich specifické vzorce fungování.

Faktory, které můžou v těle spouštět a udržovat rakovinotvorný proces:

Proces karcinogeneze a existence rakovinových buněk v těle ještě neznamená rakovinu; k nádorové proměně může dojít v každé buňce schopné dělení. K rozvoji rakoviny dochází, když tělo ztratí odolnost vůči rakovinovým buňkám, které přeberou kontrolu nad určitým organem nebo tkání. Místo příčin rakoviny proto v Naturopatii hovoříme o jediněčném souhrnu více rizikových faktorů, které společně vytvoří příznivé podmínky pro rozvoj onemocnění. 

Protože rakovina v každém stadiu svého vývoje mění rovnováhu vnitřního prostředí těla, faktory, které ovlivňují vznik rakoviny, můžou být odlišné od faktorů, které se podílejí na její progresi. Důležitější roli, než samotné faktory, zde navíc hraje předivo sítě mezi nimi.

Faktory podílející se na vzniku a rozvoji rakoviny:

  • Genomická nestabilita, která může být zpuštěna signálem z prostředí
  • Nadměrná vnější a vnitřní toxická zátěž (chemikálie, jedy a těžké kovy v životním prostředí, domácnosti, jídle a pitné vodě), která vyčerpává přirozenou detoxikační schopnost těla, následkem čeho dochází v těle k hromadění toxinů, poškození membrán a energetického centra buněk, které spouští proces karcinogeneze
  • Zvýšený oxidační stres a nedostatek antioxidantů v naší stravě: následkem nedostatečné detoxikace buněk a vnější toxické zátěže dochází v těle k hromadění volných radikálů (vysoce reaktivních molekul kyslíku), které poškozují DNA
  • Hormonální nerovnováha a zvýšená estrogenová aktivita: xenoestrogeny (umělé hormony a chemické látky, které imitují funkci estrogenu v těle), nedostatečná detoxikace estrogenu v játrech nebo opětovné vstřebávání estrogenu ve střevech způsobují vysokou hladinu škodlivého estrogenu vedoucí k nadměrnému buněčnému dělení a poškození DNA
  • Kvalita stravy: nesprávné stravovací návyky a nepřirozená strava (převaha vysoce kyselinotvorných, zprocesovaných, karcinogenných, nutričně prázdných a mrtvých potravin s nedostatkem nutričních látek a živých enzymů)
  • Narušená funkce zažívacího systému: nedostatek enzymů a trávicích šťáv pro optimální trávení; nedostatečné vstřebávání nutričních látek vedoucí k buněční podvýživěstřevní dysbióza: nerovnovážná střevní bakteriální flóra, nedostatek příznivých bakterií a přemnožení škodlivých organismů; zvýšená propustnost střevní stěny, v důsledku které metabolický odpad, škodlivé organismy a látky pronikají do krevního oběhu
  • Obezita a hyperinzulinémie: poslední studie potvrzují, že obezita a inzulinová rezistence zvyšují riziko rakoviny stejně jako kouření. Zatímco obezita podporuje v těle oxidační stres, poškození DNA, pro-zánětlivé cytokiny a tvorbu krevního zásobení rakovinových buněk, vysoké hladiny inzulínu a glukózy jsou přímo spojené s narušením buněčného dělení a přirozené smrti buněk.
  • Inzulín také zvyšuje biologickou dostupnost estrogenu, a zvyšuje tak riziko hormonálně podmíněných typů rakoviny. Rakovinové buňky jsou známe svou závislostí na glukóze jako hlavním zdroji energie; vysoké hladiny cukru proto přímo podporují jejich energetický metabolismus
  • Imunitní nedostatečnost: imunita pomáhá předcházet rozvoji rakovinového onemocnění mnohočetnými mechanismy: ochranou před infekčními druhy rakoviny, předcházením chronických zánětů efektivní krátkodobou zánětlivou reakcí, a nakonec také specifickým rozpoznáním a usmrcením rakovinových buněk specifickými imunitními buňkami
  • Chronické záněty v těle: systemické záněty v těle a vysoká hladina prostaglandinů v chronických zánětlivých ložiskách jsou jedním z nejdůležitějších faktorů podílejících se na vzniku a rozvoji rakoviny
  • Chronické překyselení organismu: chronické překyselení naších tkání v důsledku životního stylu, toxické zátěže a kyselinotvorné stravy vytváří ideální podmínky pro rozvoj rakoviny. Rakovinové buňky samy vytvářejí kolem sebe kyselé prostředí produkcí mléčné kyseliny. V kyselém prostředí se také lehko udržuje systemický zánět a množí plísně (candida albicans). Podle některých teorií se tělo snaží s přemnoženou candidou bojovat právě prostřednictvím procesu karcinogeneze.
  • Psychosociální faktory: chronický nebo nadměrný stres a nevyvážený životní styl, který neumožňuje člověku takovou kvalitu a množství odpočinku, který by byl dostačující na regeneraci jeho organismu; neuzdravené traumatické zkušenosti v minulosti
  • Osobnostní dispozice, emoční a vztahové vzorce: z osobnostních dispozic a emočních vzorců jsou do souvislosti s onkologickým onemocněním dávané: nižší odolnost vůči stresovým faktorům a neefektivní způsoby zvládání stresu, nesoulad mezi vnímanou a skutečnou mírou stresu a úzkosti
  • Dále naučená bezmocnost a vysoká přizpůsobivost, depresí podmíněná imunosuprese, odsunutí seberealizace a potlačení osobního růstu, nedostatečná autenticita v životě, neschopnost vyjadřovat negativní emoce, především hněv, neukončené konflikty a nezdravé vztahy ke klíčovým postavám v rodině a osobním životě, neschopnost odpustit

Historie rakoviny

Rakovina je jedno z největších zdravotních problémů současnosti. Tato nemoc postihuje miliony lidí po celém světě a mnoho z nich bojuje s touto chorobou každý den. Navzdory neustálému pokroku ve vědě a medicíně má rakovina bohužel velmi dlouhou historii a byla přítomna již v pradávných dobách.

Historie rakoviny sahá až do starověku. První zmínky o rakovině pocházejí z Egyptské Nové říše kolem roku 1600 před naším letopočtem. V starověkém Egyptě byla prodělaná zažívací rakovina poprvé popsána a dokonce nazývána jako „cancer“ což byl latinský termín pro rakovinu.

V tehdejší době byla rakovina považována za nevyhnutelné a tajemné onemocnění, které bylo spojováno s nečistotou a zlým duchem. Léčba spočívala v použití bylin a rituálů, ale většinou byla neúčinná.

Vědci v antickém Řecku a Římě také zkoumali rakovinu a pokusili se ji popsat. Hippokratés, známý jako otec medicíny, pojmenoval rakovinu „karkinos“ (což znamená rak) kvůli své podobnosti s krabem. Galén, slavný lékař a filozof, rozdělil rakovinu do dvou kategorií: benigní a maligní.

Středověk přinesl málo pokroků ve výzkumu rakoviny, protože lékařství bylo pod kontrolou církve a přírodní vědy nebyly považovány za důležité. V této době byla rakovina stále považována za nemoci, kterou ovlivňovali démoni a další nadpřirozené síly. Ačkoli byly prováděny některé chirurgické zákroky pro odstranění nádorů, byly velmi rizikové a často vedly k úmrtí pacienta.

V 17. a 18. století začal výzkum rakoviny postupně pokračovat. V této době se objevily první matematické modely růstu nádorů a byly provedeny první pokusy s ozařováním nádorů. Avšak stále neexistovala žádná přesná znalost příčin rakoviny a tato nemoc zůstala obtížně léčitelná.

Velké změny ve výzkumu rakoviny přinesl 19. století, kdy byla objevena souvislost mezi některými druhy rakoviny a konkrétními faktory, jako je kouření tabáku (v roce 1761 byla poprvé zveřejněna studie o souvislosti mezi rakovinou nosu a prací v tabákových továrnách).

Postupem času byly objeveny další rizikové faktory, jako je radon, azbest nebo infekce některými viry. Vědci také začali rozumět procesu metastáze, kdy se nádorové buňky šíří po celém těle.

Rakovina se stala v 20. století jedním z hlavních cílů výzkumu a medicíny. Byly vyvinuty různé diagnostické metody, jako je rentgenové zobrazování a biopsie. Bylo také provedeno mnoho pokusů s chemoterapií a radioterapií, které se staly hlavními metodami léčby.

V průběhu století byly objeveny nové léky a terapeutické techniky, které pomáhají v boji proti rakovině. V roce 1971 byl v USA založen Národní ústav pro výzkum rakoviny (NCI), který se stal hlavním centrem pro koordinaci výzkumu a vývoj nových léčebných metod.

Dnes je výzkum rakoviny stále neustále pokračuje a přináší nové poznatky o příčinách a léčbě. Pomocí genetického mapování a personalizované medicíny se léčba rakoviny stala více cílenou a účinnější. Navzdory pokroku je rakovina stále velkým výzvou pro lidské zdraví a zůstává jedním z hlavních příčin úmrtí po celém světě.

Historie rakoviny je příkladem dlouhodobého úsilí v boji proti nemoci. Od starověku až po současnost vědci a lékaři pracují na objevování nových způsobů léčby a prevence rakoviny. Díky jejich úsilí a pokroku vědy se podařilo zlepšit přežití pacientů a snížit úmrtnost.

Je však důležité si uvědomit, že rakovina je stále závažným problémem a je nutné pokračovat v boji proti této nemoci. Prevence, včasná diagnostika a vyšší investice do výzkumu jsou klíčové pro snižování výskytu a úmrtnosti na rakovinu.