Vliv výchovy na partnerské vztahy – co všechno si člověk přináší do dospělosti

Je běžné, že vztahy mohou být ovlivněny výchovou. Jaké konkrétní aspekty výchovy ovlivňují partnerský vztah?

Ve vztazích s partnerem lidé vychází většinou ze své výchovy, kterou zažili jako děti. Co se jim na rodičích líbilo, to se snaží ve vztahu použít, co se jim nelíbilo, tomu se snaží vyhnout a pokouší se to dělat jinak.

Život však ukazuje, že jenom tohle pro trvale dobrý vztah nestačí. Lidem chybí znalost o jazycích lásky druhých lidí a způsobu, jak tyto znalosti ve vztazích prakticky používat. To platí i pro vztahy mezi rodiči a dětmi, obzvlášť proto, že pro vztahy s dětmi „mají“ rodiče stále méně času.

Velký vliv výchovy

Výchova může formovat názory, hodnoty a způsob komunikace člověka, což se může projevovat v partnerských vztazích. Respekt, empatie a schopnost kompromisu mohou být ovlivněny zkušenostmi z dětství.

Výchova hraje klíčovou roli ve formování osobnosti a chování člověka. V raném dětství ovlivňuje vývoj základních dovedností, sociálních interakcí a emocionálního zpracování. V průběhu adolescence může formovat hodnoty, sebeúctu a schopnost řešit konflikty.

Dlouhodobě může výchova ovlivňovat vztahy, rozhodování a profesní kariéru. Různé styly výchovy mohou přispět k různým aspektům psychického zdraví a sociálního chování jedince v budoucnu. Jednotlivé osobnosti jsou unikátní a mnoho faktorů může ovlivňovat jejich vývoj mimo výchovu, jako jsou genetické predispozice a vnější okolnosti.

Jaký vliv má výchova na vztah s partnerem

Výchova může silně ovlivnit vztah s partnerem tím, jak se člověk naučil vyjadřovat emoce, řešit konflikty a navazovat mezilidské vztahy. Hodnoty a přesvědčení, které získal v dětství, mohou formovat jeho přístup k intimitě, komunikaci a spolupráci ve vztahu. Porozumění vzájemným očekáváním a respektování rozdílů vychází často z toho, jak byl člověk vychován v oblasti mezilidských vztahů.

I když výchova formuje základy, člověk může aktivně pracovat na změně aspektů ve svém chování a vztahu. Komunikace s partnerem o potřebách, očekáváních a vzorcích chování z dětství může vést k porozumění a společnému úsilí o pozitivní změny. Terapie nebo poradenství mohou být také užitečné při zkoumání a transformaci vzorců u vztahů. Klíčové je být otevřený novým způsobům myšlení a jednání.

Partnerský vztah

Na začátku partnerského života je klíčové si být vědom vlastních potřeb a očekávání. Partnerství představuje hluboký vztah, jehož povahu formuje vnímání zkušeností člověka s rodiči. Atmosféra v partnerském vztahu rodičů hraje rozhodující roli v tom, jak si člověk představuje vlastní dospělý partnerský život.

Na základě této zkušenosti vytváří představu o tom, co pro něj partnerství znamená. Může buď cítit touhu po opakování idylického vztahu rodičů, nebo naopak potřebu vyhnout se tomu, co mohl vnímat jako konfliktní a negativní. To, jak zažíval partnerský vztah rodičů, ovlivňuje jeho vlastní představy o ideálním partnerství.

Je důležité si být vědom vlastních potřeb v rámci partnerského života a otevřeně o nich mluvit. Tím se zakládají základní kameny pro společný život. Pojmenování potřeb a očekávání, a to i v průběhu změn a vývoje života, má podstatný význam. Otevřená komunikace umožňuje vytvoření zdravého partnerství, zatímco nesplněné potřeby mohou vést k frustraci a krizím ve vztahu.

V partnerské terapii se často klade otázka, čeho si partneři na začátku jejich vztahu vážili a co bylo hnacím motorem rozhodnutí žít spolu. Tímto způsobem se klienti často seznamují s vlastními potřebami a očekáváními, což může být klíčové pro prevenci konfliktů a posílení láskyplného vztahu.

Jak vybudovat partnerský vztah?

Je klíčové neopírat se o původní stav zamilovanosti a neprovádět srovnání současného stavu s tím, jak to bylo na začátku. Partnerský vztah prochází fází zamilovanosti a postupně přechází do dozrávání. Během tohoto procesu se nejen vztah, avšak i sami partneři jako osobnosti rozvíjí. S přibývajícími roky a zkušenostmi dochází k proměně vztahu, který má sice pevné základy, nýbrž je důležité jej průběžně kreativně rozvíjet.

Rostoucí význam získává sdílení, vzájemnost, poskytování osobní svobody v rámci vztahu a vzájemná důvěra. Nedostatek osobní svobody může vést k frustraci a nakonec i k partnerským krizím.

Podpora a vzájemné vnímání jsou klíčové pro udržení kvalitního vztahu. Průběžné ocenění partnera a vzájemné diskuse o společných cílech jsou hnacím motorem pro fungující partnerství. Důležitá je vyváženost v přispívání k vztahu, aby nebyl jeden partner vždy „tahounem“ a druhý jen „pasažérem“.

Umění průběžného oceňování partnera je klíčové pro opravdové partnerství. Ocenění by mělo být autentické a nemělo být součástí strategické hry. Udržování jiskřivosti a dynamiky ve vztahu je důležité, spolu s pocitem bezpečí a vzájemné důvěry. Intimní vztahy potřebují i „koření nejistoty,“ aby nebyly příliš samozřejmé.

Je nezbytné, aby partnerství bylo jak bezpečným přístavem, tak výletní lodí, na které se šťastně tančí. Oba partneři musí aktivně a kreativně pečovat o vztah, udržovat vzájemnou přitažlivost a věnovat pozornost intimitě. I když se vztah vyvíjí, je důležité se navzájem znát, tolerovat chyby a neusínat na vavřínech, nýbrž stále bojovat o sebe a svůj vztah.

Co si člověk přináší do dospělosti

Výběr životního partnera patří mezi jedno z klíčových rozhodnutí, která formují lidský život. V dětství výchova poskytuje vzorce a příklady toho, jaké vztahy jsou považovány za normální a přijatelné. Dítě pozoruje, jak jeho rodiče nebo hlavní pečovatelé komunikují a interagují s ostatními lidmi. Tyto vzorce pak formují jeho výběr partnera a ovlivňují jeho preference a očekávání ve vztazích.

Pokud člověk vyrůstal ve zdravém prostředí s pozitivními vzory vztahů, je pravděpodobné, že si vybere podobné partnery. Naopak, pokud byl svědkem nezdravých nebo násilných vztahů, může se sklánět k opakování těchto vzorců ve vlastním partnerském životě.

Emoční vzorce, které si člověk odnáší z dětství, mohou silně ovlivnit jeho romantické vztahy. Pokud zažíval nezdravou dynamiku nebo nedostatek emocionálního spojení, může být náchylný k opakování těchto vzorců ve vlastních vztazích. Přitahuje si tak partnery, kteří nemusí být schopni poskytnout potřebnou emocionální podporu.

Vzorce chování, které si člověk přináší z dětství do dospělosti, mohou být různorodé a závisí na individuálních zkušenostech:

  1. Komunikační styl: Způsob, jakým byl člověk vychován v komunikaci s rodiči, může ovlivnit jeho komunikační styl v partnerských vztazích.
  2. Řešení konfliktů: Způsob, jakým byl člověk naučen řešit konflikty v rodině, může ovlivnit jeho schopnost jednat s neshodami v dospělosti.
  3. Sebeúcta a sebedůvěra: Přijetí a povzbuzení v dětství mohou přispět k vyšší sebeúctě a sebedůvěře, zatímco kritika nebo zanedbávání mohou vést k opaku.
  4. Přístup k intimitě: Zkušenosti s rodinou mohou formovat vnímání intimních vztahů a ovlivnit otevřenost člověka nebo zábrany ve vztazích.
  5. Hodnoty a priority: Rodinné hodnoty a priority mohou být internalizovány a ovlivnit, co člověk považuje za důležité ve vlastním životě a vztazích.

Transformace těchto vzorců může začít sebeuvědoměním a aktivním úsilím o osobní růst a změnu.


Výchova formuje i očekávání člověka a ideály ohledně životního partnera. Na základě rodinného prostředí můžou být představy o tom, jaký by měl být ideální partner. Tyto představy mohou nést omezení a nereálná očekávání, což ovlivňuje výběr partnera a spokojenost ve vztahu.

Sebepojetí a sebeúcta, které formuje výchova v dětství, hrají také roli ve výběru partnera. Pokud člověk zažíval nedostatek lásky nebo byl kritizován, může hledat partnera, který mu poskytne tu lásku a uznání, které nepocítil v dětství.

Důležité je si být vědomi, jak výchova ovlivňuje výběr partnera. Ačkoli minulost člověka formuje, není odsouzen k opakování těchto vzorců. Práce na sobě a vlastním rozvoji umožňuje překonat nezdravé vlivy a vybrat si partnera, který odpovídá potřebám člověka.

S vědomím a úsilím lze vytvářet zdravé a naplňující vztahy, i když dětství mohlo mít své výzvy. Je důležité aktivně pracovat na sobě, vnímat své emoce a být schopni vybrat si partnera, který člověku skutečně odpovídá a přispívá k jeho osobnímu rozvoji. Minulost nemusí určovat budoucnost, a s odhodláním lze dosáhnout zdravého a šťastného vztahu.