Jak vést děti k rozvíjení kreativity a technickým zdatnostem

Vynalézavost a hlava plná nápadů, to patří u dospělých k nejoceňovanějším vlastnostem v pracovním procesu a také v osobním životě a mezilidských vztazích. Ohýbat proutek, dokud je mladý, a vést děti k tvořivosti, rozvíjení představivosti a technické zručnosti.

Kreativita je zdrojem pokroku a zlepšování v každé sféře lidské činnosti, ať už je řeč o umění, nebo o vědě, technice, podnikání či řemeslných oborech.

Pokud bude potomek touto vlastností vybaven, umožní mu to lépe se realizovat a bude také snadněji dosahovat vytyčených cílů, profesních i osobních. Uplatní ji při aktivním, neotřelém řešení problémů, vymýšlení plánů a v celé řadě jiných tvůrčích aktivit.

Průzkumy ukazují, že nejpodstatnější vliv při rozvíjení uvedených schopností pochází právě z rodiny, proto by rodiče neměli usnout na vavřínech a podpořit tento vývoj, dokud si dítě teprve formuje osobnost a je velmi otevřené vůči podnětům přicházejícím zvenčí.

Konstruktérské úlohy procvičují kreativitu i polytechnickou zdatnost

Skvělý prostor pro fantazii a zároveň trénink jemné motoriky nabízejí různé konstruktérské úlohy a stavebnice. V psychomotorickém vývoji dětí školního věku mají nezastupitelnou úlohu klasické stavebnice. Stavěním podle přiloženého návodu nebo vytvářením vlastních stavebnic děti získají polytechnickou zdatnost, motoriku a posílí svou kreativitu.

Smysluplná zábava pro děti

Obecně je důležité dát zvláště malému dítěti dostatek prostoru pro objevování. Dopřát mu volnost při zkoumání, co všechno svět nabízí, jak je možné se zabavit a z čeho lze získat potěšení. Samozřejmě tu není řeč o absolutní libovůli; děti rovněž potřebují jasně stanovené mantinely, v rámci kterých se mohou svobodně pohybovat.

Ty menší poznávají okolní svět nejraději tak, že vše osahávají či ochutnávají. Rodiče by neměli být přehnaně úzkoprsí a před běloskvoucím, nezašpiněným oblečkem upřednostnit raději to, aby dítě získalo vlastní, nepřenositelnou zkušenost s předměty a tím, jaké jsou, k čemu slouží a kdy mohou uškodit. Taktéž každé rozbité koleno je k něčemu dobré – neumírá se na něj a je zdrojem ponaučení pro příště.

Vyplatí se koupit dětem také kromě „hotových“ hraček ty, se kterými musí samy ještě aktivně pracovat –skládat je, stavět, spojovat, nebo kde se dá využít představivost při budování něčeho vlastního, odpovídajícího představám (stavění hradu z písku nebo zoo pro zvířátka s ohrádkami z knížek).

Chyba, jíž se rodiče často dopouštějí, je snaha o vnucení „dospěláckých“ návodů na řešení. Příliš své ratolesti usměrňují a snaží se je navést, aby používaly rodiči zavedené, ozkoušené postupy a aby myslely v souladu s rodičovskými zaběhlými představami.

To je však škoda, neboť tak zbytečně dětem určují hranice a limitují jejich přirozený potenciál, který zůstává nevyužit. Anebo hůře – takový přístup může nadělený talent od přírody zadusit už v zárodku.