Advent – jaké jsou nejznámější tradice
Adventní období není jen časem horečných nákupů, ale také časem zklidnění a přípravy na Vánoce. Váže se k němu také několik tradic a zvyků, z nichž některé rádi dodržujeme dodnes. Jaké to jsou a jakou symboliku mají nést?
Adventní věnec
Adventní věnec osazený čtyřmi adventními svícemi nalezneme snad v každé domácnosti. Přitom se ale jedná o vcelku mladý zvyk pocházející z poloviny 19. století z oblasti Německa a Rakouska. (Stejně jako tradice vánočního stromku)
První adventní věnec údajně vyrobil jeden německý teolog pro své děti, které se ho neustále ptaly, kdy už budou Vánoce. Vytvořit pro ně proto vánoční věnec ozdobený 19 malými červenými a čtyřmi velkými bílými svíčkami, které se postupně zapalovaly.
Červená svíčka se zapálila každý den, bílá každou neděli. Tento průkopník mezi adventními věnci se pak stal základem pro dnešní podobu věnce.
Jiné prameny tvrdí, že zvyk adventního věnce nepřímo navazuje na víc než 2000 let starou židovskou tradici – slavení svátků světel zvaných chanuka, které spadají na přelom listopadu a prosince.
Zajímavé je také to, že věnce (bez svíček) se dříve věšely pouze na dveře, dávat věnec na stůl se stalo zvykem až později. Dnes není neobvyklé, že v domácnosti jsou věnce dva, jeden zavěšený na okně nebo dveřích, druhý na svátečně vyzdobeném stole jako dekorace.
I v provedení věnce se skrývá křesťanská symbolika:
- Jsou kulaté, protože kruh symbolizuje jednotu lidí s Bohem a čtyři svíčky nejen čtyři adventní neděle, ale také Ježíše Krista. Každou adventní neděli zapálíme adekvátní počet svíček. (První neděli jednu, čtvrtou čtyři.) Svíčky se zapalují proti směru hodinových ručiček.
- Svíčky a jejich teplo symbolizuje světlo a život jako protiklad ke studené zimě.
- Jehličí na věnci symbolizuje život, radost a naději.
- Světlo adventních svíček má také poukázat na blížící se příchod Světla Světa – Spasitele Ježíše Krista.
Adventní kalendář
Adventní kalendář je ještě mladší tradicí než věnec. Zvyk otevírání jednotlivých okýnek skrývajících čokoládu nebo jiné překvapení, mají rády nejvíce děti, kterým má kalendář ukrátit nekonečné čekání na Štědrý večer. Každý den od 1. prosince se má otevřít jedno okénko kalendáře a to poslední pak 24. 12.
První adventní kalendář s vyobrazením 24 vánočních obrázků se objevil v roce 1908 v Mnichově a uvedl jej na trh majitel tiskárny. Ale čokoládová pochoutka se v kalendářích objevila až někdy v 70. letech v USA. Nyní už jsou čokoládové adventní kalendáře neodmyslitelnou součástí každého předvánočního období.
Ovšem v chudších časech, kdy rodiče nemohli svým dětem pořídit na tehdejší dobu drahou věc, se adventní kalendář nahrazoval křídou namalovanými čarami na dveřích, které pak děti postupně mazaly a „stříhaly“ tak metr do Vánoc.
Trhání „barborek“
Oslava svátku sv. Barbory patří k jedné z nejdůležitějších událostí adventu. Barbora byla mučednice žijící ve 4. století, jež podle legend přišla o život rukou vlastního otce, který jí setnul hlavu mečem. Barbora je uctívána jako patronka havířů, dětí, architektů či matematiků, ale i takových dalších povolání, u kterých hrozí nějaké riziko náhlé nebo násilné smrti.
Tradice trhání větviček „barborek“ byla oblíbená u mladých neprovdaných dívek. Vždy 4. prosince., právě na svátek sv. Barbory dívky trhaly třešňově větvičky a doma je daly do vázy a čekaly, zda rozkvetou. Pokud větvička do Štědrého dne vykvete, dívka se pověry do roka a do dne vdá. A ženich přijde z té strany, na kterou se větvička otočila.
Mikulášská tradice
Každý večer 5. prosince chodí městem i vesnicí Mikuláš v biskupském oblečení, doprovázený čertem a andělem. Moderní tradice je spojena s dáváním drobných dárků malým dětem, které na Mikuláše a čerta věří. Čert se má postarat o symbolické trestání zlobivých dětí.
Jinak je známo, že sv. Mikuláš byla skutečná historická postava, biskup, který se proslavil svou dobrotou a štědrostí k ostatním. Po tři noci obdarovával lidi, aby je zbavil chudoby a pomohl jim žít šťastnější život.
Mimochodem také andělé jsou považování za symbol Vánoc. Chcete vědět proč? Podívejte se na článek Andělé jako symbol Vánoc.
Pálení “františků”
Co by to bylo za Vánoce bez tradiční vůně hořícího “františka”? Tato tradice zapalování “františků” a purpury – aromatické směsi voňavých bylin, koření – také sahá hluboko do historie, kdy lidé vždy na přelomu starého a nového roku vykuřovali své příbytky, aby je zbavili zlých sil a nečistých energií.
Dnes je používáme spíše ze zvyku, abychom interiér provonili vánoční atmosférou. Purpura se zase tradičně nechávala rozvonět na plotně.
Ten typický černý “františek” ve formě malého kužele, jak ho známe dnes a jak ho můžeme koupit v obchodě, má prapůvod v Krušnohoří. Zde se dříve mlelo dřevěné uhlí, které tvoří základ františka. Do uhlí se přidala ještě pryskyřice z kadidlovníku a františek byl na světě. Právě obsažená pryskyřice vydává při pálení františků charakteristickou vůni kadidla.
A jak správně zapálit “františka”?
Připravte si svíčku nebo zapalovač. Nad hořícím plamenem pak chvíli podržte františka 15-20 sekund tak, aby byl špičkou v plameni. Pomalu s ním otáčejte, aby jej plamen rozhořel rovnoměrně. Po vytažení z plamene do špičky ješě trochu foukněte a je hotovo.
Dárky na Štědrý den
Možná to dnes už ani netušíme, ale i dávání vánočních dárků se váže k narození Ježíše Krista. Pro lidstvo mělo být narození Pána tím největším darem a na toto obdarování od Boha odpovídáme tím, že sami dáváme dárky ostatním lidem. Podle křesťanské filozofie má být člověk darem pro druhé a obdarovávat se navzájem je důležitá součást našeho lidství.
Přečtěte si, proč slavíme advent.
Publikováno: 29. 9. 2022
Dlouhodobě se zabýváme tvorbou kvalitních článků, receptů a užitečných návodů. Klademe si za cíl srozumitelnost, poutavost a co největší přínos čtenáři. Naše návody a recepty jsou inspirací pro všechny, kdo chtějí žít zdravě a zároveň poznat svůj vnitřní svět i svět kolem sebe.
Více
