Tantra – cesta k naší energii
Tantra je starověká praktika, pocházející z Indie a Tibetu, která nás učí přijetí naší energie, sexuality, živosti a radosti jako spirituální cesty k otevření bran vyššího vědomí a extáze.
Tantra říká, že námi proudí jedna jediná energie – božská energie vesmíru – naše živost. A ta se pak projevuje v našem životě na mnoha úrovních – v naší sexualitě, v naší kreativitě, v naší schopnosti milovat, otevřít své srdce a cítit, v naší duchovnosti a mnoha dalších.
Tantra nás učí přijmout všechny tyto formy naší energie a těšit se z nich v našem životě. Naše tělo je pak stejně posvátné jako náš duch.
Co je tantra?
Tantra označuje filozofii i soubor duchovních praktik, které vznikly v Indii kolem 6. století a zaměřují se na usměrňování a manipulaci s univerzální energií jako prostředkem osvobození.
Ačkoli je nejčastěji chápána jako společný vývoj esoterických tradic hinduismu a buddhismu, ovlivnila tantra také řadu východních náboženství, jako je taoismus, šintoismus, džinismus a tibetský bon.
Termín je odvozen ze sanskrtského kořene tan, který znamená „tkát“ nebo „skládat“, a označuje konkrétně typ učebního textu, často prezentovaného jako dialog mezi bohem a bohyní.
Tyto texty popisují rituály a praktiky, které lze použít k vyvolání energie tantrických božstev, včetně tantrické interpretace jógy známé jako tantra jóga. Tantrická učení, která se obvykle předávají přímo z gurua na žáka, mají poskytovat duchovní proměnu a dokonce nadpřirozené schopnosti.
Původ tantry
Tantra pochází ze starověkého východního světa, zejména z Indie, i když je těžké určit konkrétní epochu nebo zakladatele.
Představy o posvátném spojení ženské a mužské energie pocházejí z období civilizace v údolí Indu (2000 př. n. l.), ale vědci se domnívají, že dva hlavní směry tantry (hinduistický tantrismus a tibetský tantrismus) vznikly mezi lety 300 a 400 n. l. Tantra se v Indii objevuje od roku 1850.
Tantra byla v Indii rozšířena mezi 11. a 12. stoletím. Na rozdíl od klasického učení jógy Tantra vyvracela myšlenku, že mokši (osvobození) lze dosáhnout pouze přísnou askezí a odříkáním se smyslových požitků.
Tantrikové (tantričtí jogíni) věřili, že většina lidského utrpení pramení z mylného pojetí oddělenosti, a místo toho obhajovali oslavu smyslů a světského života.
Většina rukopisů se ztratila s invazí do Indie ve 13. století. Tantrický buddhismus přežil v tibetských klášterech. Po čínské invazi se tibetští mniši rozhodli tyto znalosti šířit, místo aby je uchovávali.
Tantrismus měl velký vliv na mnoho náboženství a duchovních tradic, včetně šajvismu, buddhismu, vaišnavismu a džinismu. To dokazuje, že tantra je univerzální metoda, kterou může praktikovat každý, a to i v každodenním životě, bez kastovního rozdělení.
Božská ženská síla
Tantrický světonázor vidí veškerou hmotnou realitu jako oživenou Šakti – neomezenou, božskou ženskou silou. To inspirovalo dramatický nárůst uctívání bohyň ve středověké Indii. Tantrické bohyně zpochybňovaly tradiční modely ženství jako pasivního a poddajného, v nichž se prolínala násilná a erotická síla. Jejich vlastnosti byly spojeny s jedinečným tantrickým napětím mezi destruktivní a mateřskou silou.
Svůdné, ale nebezpečné jogínky byly bohyně měnící podobu, které se podle nálady dokázaly proměnit v ženy, ptáky, tygry nebo šakaly. Zasvěcení tantrikové se snažili získat přístup k jejich schopnostem, od létání a nesmrtelnosti až po ovládání ostatních.
Věřilo se, že jogínky poskytují královstvím ochranu před epidemiemi nebo nepřátelskými silami a pomáhají při získávání nových území. Většina chrámů Jogínů byla kruhová a jedinečná svou konstrukcí bez střechy.
Tantrické praktiky pro začátečníky
Tantrické praktiky zahrnují splétání manter, muder, ásan, bandh a jantry a jsou různorodé v závislosti na linii a textu, ze kterého vycházejí. Zde je několik osobních praktik jógy pro začátečníky:
Nejprve se začne jednoduchým proudem kočka-kravička. Je dobré se zaměřit se na probuzení a pročištění sušumna nádí. Je důležité vyčistit sušumnu, aby energie kundaliní mohla stoupat vzhůru, aniž by blokovala centrální kanál.
Poté se člověk posadí do padmasany. Představí si měsíc na levé straně lůna (ida nadi) u žen a levé varle u mužů a slunce na pravé straně lůna (pingala nadi) u žen a pravé varle u mužů. Při výdechu si představí, jak se tyto dvě polární energie proplétají hadovitě vzhůru páteří. Při nádechu si představí, jak se tyto energie stejným způsobem stahují dolů po páteři a procházejí z muladhary do čakry sahasrára a zpět.
Tantrická jóga
Půvab tantry, která slibovala dlouhověkost a nezranitelnost, si v 16. až 19. století udržel vliv na osoby u moci, včetně rádžputských, mughalských a sultánských vládců. Jednou z forem tantrické praxe, která se stala obzvláště populární, byla hatha jóga („jóga síly“).
Jogíni používali složité pozice a svalové kontrakce k usměrňování proudění dechu. K technikám patřila vizualizace bohyně Kundaliní, individuálního zdroje šakti, jako hada u základny páteře. Kolem ní se nachází síť energetických center známých jako čakry, z nichž každá obsahuje jedno božstvo. Společně tvoří „jógové tělo“.
Ovládáním dechu Kundaliní stoupá jako proud a naplňuje čakry silou. Probuzení Kundaliní se stalo konečným cílem praktikujících.
Mnoho druhů jógy má svůj zdroj v tantrismu a člověk bude mít problém, pokud bude hledat přesnou definici každého z nich.
- Kundaliní jóga: využívá pránájámu (dechovou cvičení), mudry, soustředění očí, mantry, bandhy (energetické zámky) a ásany k probuzení energie kundaliní, vychází především z hatha jógy.
- Tantra jóga: je podobná kundaliní józe, protože používá stejné techniky k probuzení energie kundaliní, ale zahrnuje meditaci, vizualizaci, rituály a modlitby.
- Krija jóga: prastará meditační technika ovládání energie a dechu neboli pránájáma a meditace.
Jiné typy meditací bílé tantry se zaměřují na přítomnost fyzického těla (a jeho smyslů), které není ignorováno jako v klasické józe, ale je naopak oslavováno.
Tantra v umění
Před i po získání nezávislosti Indie na britské nadvládě v roce 1947 a po vzniku Indie a Pákistánu jako nezávislých národních států vytvářeli jihoasijští umělci moderní národní styly, které vycházely z předkoloniálního umění minulosti.
Mnozí z nich se inspirovali angažovaností Tantry v oblasti sociální inkluze a duchovní svobody. V 70. letech 20. století umělci spojení s hnutím neotantry převzali některé tantrické symboly a přizpůsobili je vizuálnímu jazyku světového modernismu, zejména abstraktnímu expresionismu.
Tradiční druhy tantry
Existují tři tradiční formy tantrické praxe, z nichž každá má svá specifika.
Mnišská tradice
Je praktikovaná především buddhistickými mnichy v klášterech, je „literární verzí“, v níž praktikující získali zasvěcení do textové linie studiem starobylých tantrických textů. Jako oběti provádějí posvátné rituály, jako je zpívání manter, kreslení mandal a provádění ohňových púdží (rituálních modliteb).
Tradice potulných jogínů
Je praktikovaná lidem Mahasiddha, který žil v lesích a jeskyních severní Indie v asketické meditaci přerušované pouze pravidelnými tantrickými hostinami (ganachakra), během nichž oslavoval všechny smyslové požitky včetně tance, zpěvu, sexu, alkoholu a masa.
Tradice hospodáře
Největší část tantriků jsou i dnes praktikující laici. Je to oslava každého okamžiku života. Je to schopnost aplikovat tantrické neduální principy na běžné činnosti, schopnost vidět jednotu, magii, božskou podstatu věcí, lidí a zvířat. Jde o to žít ve společenství s vesmírem, s odstupem a přítomností.
Cesty tantry
V moderní tantrické klasifikaci se tantra dělí na dvě hlavní větve.
- Pravá ruka = bílá tantra
- Levá ruka = červená tantra
Praktikující, kteří využívají vlastní sexuální energii, většinou vnitřně, jsou definováni jako „pravá ruka“ nebo „bílá tantra“. Tato cesta zahrnuje tradiční hinduistické praktiky, jako je askeze a meditace. Tradiční tantrické praktiky dnes lze najít v tibetské buddhistické tradici, v kundaliní a krija józe, což jsou všechno cesty pravé ruky.
Druhá cesta, „levá ruka“ nebo „červená tantra“, zahrnuje přímý sexuální kontakt mezi milostnými partnery, užívání alkoholu a jiných omamných látek. Vše výše uvedené je v rozporu s tradičními hinduistickými zásadami. Tradice Tao tantry je příkladem levoruké cesty, která přežila staletí téměř nezměněna.
Ačkoli obě cesty mohou vést k mokše (osvobození, osvícení), levoruká cesta je považována za rychlejší, i když nebezpečnější.
Publikováno: 5. 3. 2023
Dlouhodobě se zabýváme tvorbou kvalitních článků, receptů a užitečných návodů. Klademe si za cíl srozumitelnost, poutavost a co největší přínos čtenáři. Naše návody a recepty jsou inspirací pro všechny, kdo chtějí žít zdravě a zároveň poznat svůj vnitřní svět i svět kolem sebe.
Více
